český hudby

30. června 2016 v 20:27 | Blink |  hudby
Přijde mi, že obecný povědomí o český hudbě je velmi, velmi povrchní. Míra globalizace způsobuje to, že západní kultura a hudba přebírá absolutní převahu i u nás - tím myslím samozřejmě jen komerční rádia a celkovou znalost většiny lidí. Výsledek? Devadesát procent obyvatelstva bude znát Karla Gotta, Míšu Davida a další socialistický sračky, dále pak vykopávky typu Tři sestry, Kabát nebo Visací zámek, z těch novějších pak maximálně Kluse, Langerovou, Chinaski nebo Kryštof (představte si mě jak tyhle ména čtu s opovržením v hlase, heheh). Zkrátka brak, smutná vizitka toho, jakým směrem se tuzemská hlavní scéna ubírá. Nicméně tenhle článek nebude o beznadějnosti českého hudebního průmyslu, nebude to ani hejt na rádia falešnýho kamarádství. Bude o tom, že i česká scéna je neskutečně bohatá a krásná, člověk se jenom musí nořit dost hluboko pod hladinu, popřípadě pod zem po úzkých schodištích hudebních klubů. Taky tě to roztrhá.



Vypsaná fiXa je příklad nekonvenční kapely která se vyšvihla na vrchol české scény a dnes patří k nejznámějším českým kapelám. Je to krásný příklad toho, jak se nenechat strhnout ke střednímu proudu a zároveň si vybudovat širší popularitu. Z původně neznámé kapely se stala jedna z našich nejpopulárnějších kapel a tak naštětstí vzniká aspoň částečný protipól k výše popsané situaci. Přestože na jejich koncertech jde vždycky zaslechnout něco typu Už to neni co to bejvalo (aneb názory těch ortodoxních fanoušků z dob Brutálního všechna), fiXa si vždycky uchovala svojí jedinečnou tvář a to je taky důvod proč jí tolik lidí miluje. S nima se to má tak, že buď mezi fixí lid patříte a nebo prostě ne. Nic mezi tim neni a nikdy nebude. Jejich koncerty mi daly něco, co jsem nikdy dřív nezažila - daly mi tisíckrát víc než mi kdy mohly nabídnout megashow velkých zahraničních kapel v obrovských halách. Daly mi ten pocit nefiltrovanýho krystalickýho štěstí, divokej náboj nespoutaný energie, to všechno dohromady. A ty jejich texty sou nepřekonatelný, celý charisma a hudba, Márdí, filosofie a přístup kapely - to všechno prostě.

Potapěči, jedna z mých nejoblíbenějších od fiXy.

Dál musím jmenovat WWW. Byli možná úplně první českou kapelou která mě nějak víc oslovila. Možná se jenom vyžívám v divnostech, nicméně WWW jsou další z těch kapel, o kterých slyším od ostatních lidí buď názor typu: to je divný, nelíbí se mi to, nebo sou to absolutní WWWfilové jako já. Jo, je to divný, je to moc divný, ale líbí se mi to. Jejich hudba je právě tak jedinečná, bohatá, je to umění. Jejich styl nejde tak snadno popsat, ta kovovost, zamlženost, zároveň ale ostrá, prudká divokost, zvláštní rytmika a hlas Sifona, který vám do hlavy střílí dokonale podivné Typltovy texty, spíš básně než texty. Ano, možná je to mírně psycho jak někdo říká, z některých skladeb je mi vážně úzko, ale ta atmosféra je neskutečně jedinečná a nádherná.

Máchův Máj, zhudebněný od WWW. Neskutečný.

Kšandy Industry hrajou takový miloučký skáčko, jsou z Prahy a sou super. Nikdy nezapomenu na ty pocity když jsem poprvé zaplula v Crossu do tý divočiny pod pódiem a jak sem z toho byla totálně unešená. Jejich hudba je taková oddychovka, je to milý, je to veselý, je to prostě ska, se skvělou tváří - Kšanďáci hrají hodně antirasistická témata, jejich koncerty mají vždycky neskutečně pohodovou a příjemnou atmosféru (dokonce i v potápějící se lodi, kde jsem chytala fakt silnou klaustrofobii, heh), jejich vystupování a styl je strašně fajn. Mám je ráda.

Gagarin mě dostali hned na rvní poslech. Je to tak zvláštně netypická hudba, v první řadě asi zaujme zpěv, takový zvláštní jakoby řev, velmi velmi naléhavý a úpěnlivý projev. Pak to jsou texty, který maj v sobě taky něco z toho podivnýho úpěnlivě naléhavého náboje. Roky euforie a roky cest. Desítky tváří a špinavejch měst. Rozklepaný ruce a kruhy pod očima, stesk a radost a v noci zima. Na hajzlu krev a bolest hlavy ale ještě tu jsem a furt mě to baví. Prostě to všechno je do sebe propojený v dost osobitym způsobu, kterej zaručuje že Gagarin každej musí poznat v prvních okamžicích, mají prostě jedinečnej styl, elektroniku mixujou s experiementálníma zvukama a do toho ten řev. Destrukce.

Mucha je brněnská kapela, o které jsem zde už psala hodně (Hudby #2). Srdcem a mozkem kapely je zpěvačka, kytaristka a textařka Nikola, která je prostě osobnost, její vystupování a zjev, její texty a její hlas, to všechno dává v kombinaci s ostatními zkušenými hudebníky v kapele vzniknout dost úžasnejm věcem. Občas Muchu lidi hází do škatulky femifolk, občas se o ní řiká že je to Záviš v sukni, já bych řekla že má prostě geniální texty, nebojí se pustit ani do vulgárních a nekonvenčních témat, přidává velkou dávku vtipu a sarkasmu, velkou dávku vlastní osobnosti. Hudebně je to taky zážitek, neboť členové kapely jsou většinou hudebníci, kteří pocházejí z jiných kapel jako třeba Květy, a mají už zkušenosti a prostě uměj. Nikola má navíc fakt zajímavej vychlastanej hlas. No zkrátka je skvělá a naživo ještě lepší.


Pentagramček jsou satanistickej band ze Slovenska. Ha, no nestačilo by to už samo o sobě? Na logu maj usměvavej pentagram a jejich texty jsou vtipňoučký skoroříkanky typu "Moj maly pes Bobik, vykopava hroby" a "Sátán, to je moj kamarad". Myslej to vůbec vážně? Každopádně jakkoli je to úsměvné, na živo to jsou fakt pekelníci. Vyhublej basák v legínách a růžovym kulichem s ouškama, kytarista má po celou dobu na čele rozsvícenou červenou čelovku, bubeníkovy sóla byly přinejmenším obdivuhodný a zpěvák vytvářel takový ďábelský screamy, že z toho šel mráz po zádech. Byla jsem na nich na Klinice a stálo to za to, sice se do místnosti kde hráli vešlo tak max 50 lidí, ale možná právě proro jsem si z toho odnesla takovej zážitek, páč jsem vůbec nečekala že ten koncert vůbec někdo bude brát vážně a hele, byla z toho regulérní divočina kdy jsem chvílema měla pocit že jsem se fakt přidala k nějaký satanistický sektě :D Díky za pozvání a všechno nejlepší!

Násilník je tak trochu blázen, nicméně jestli někomu vděčím za stohy hudební moudrosti a vůbec zajímavý pohledy na svět, je to právě on. Má neskutečně širokej přehled o zajímavý hudbě, jak u nás tak v zahraničí a kromě toho se docela aktivně podílí na mnoha věcech. Bavil mě jeho pořad No Waves na StreetCulture, píše na kidsandheroes.com, měl blog a píše básničky na tumblru. Měl kapelu The Plantážníci, potom založil recesistickou folkovou formaci Hipsteři a teď prej repuje. Jak jsem psala, je to trochu blázen, věčně vysmaženej pobuda bez peněz, ale má jedinečnej talent vyjadřování, má přesvědčivý názory a ví jak je lidem podat tak aby to žrali. Dokonce napsal i dvě knihy. Má toho hodně co říct a je rozhodně zajímavou osobností. Škoda jenom že se tak ničí.


Samozřejmě formát jednoho článku mi nedává možnost věnovat se všemu. Jsou věci, jako třeba Kryl, které je zmiňovat netřeba. Pak je spoustu kapel, které se mi sem prostě nevešly, takže o těch třeba příště. Jen chci jmenovat ještě Prago Union, Wild Tides, The Oxx, my dead cat, Kieslowski, Bouchací šrouby, Cigarette SyndromE, Kopec Šišek, The Osels a mnoho mnoho dalších... Česká scéna je moc moc hluboká a nejlepší na tom je, že je přímo tady, všude, kolem nás. Adorování velkých profláklých kapel ze zahraničí může být fajn, nicméně nikdy u toho nelze zažít něco tak bezprostředního jako u místních kapel.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama