hudby

30. června 2016 v 20:27 | Blink |  hudby
Hudba je velká část mýho života. Hudba mě ovlivňuje, formuje, inspiruje. Hudba dává smysl, hloubku, směr. Miluju hudbu a proto patří i sem na tenhle blog, odpadliště kusů kůže co se ze mě odloupne a padá v prach. Ehm, blé, blbost co to zase melu. Hudba. Jo.
Vyrostla sem na Linkin Park, a dalších hard rockovejch kapelách, následovalo nějaký to období art rocku a adorování Pink Floyd a psychedelie. O těchhle čas sem toho nakecala dost na mym minulym blogu. Chci psát o tom, co mi motá hlavu teď.

Tohle je prostě krátkej průlet hudbou, která mě aktuálně baví. Neni to žádnej kompletní seznam ani profičlánek, jak to moje perfekcionalistický já mělo rádo dřív. Jestli někoho víc zajímá, co přesně poslouchám, jakože asi ne, tak moje last-fm je nejlepší kámoš. Ikdyž půlku českejch interpretů z bandozone a mýho playlistu Neznámý umělec to nezobrazuje, což je trochu na pytel, ale vlastně ani tak ne. Aspoň se to ty internety nedozví (a k mýmu štěstí ani já), kolikrát sem si přehrála ty geniální sračky jako je Násilník, Hipstři, Kopec šišek, Pentagramček a podobně...



No nic, tu pár věcí, který mě chytly:

FIDLAR

Už se mi delší dobu nestalo, že by mě kapela dostala takhle intenzivně. Jenže u nich to asi nejde jinak, buď vás to vůbec nezaujme, nebo je to absolutní existencionální porozumění. Jsou z Kalifornie, taková skejťácká punk garážovka, nabitá tou divnou vzdorovitou a sebevražednou energií, jakou punk asi má mít ale dneska už ani tak nemá. Jejich hudba je taková svobodná a divoká, punkový heslo No Future se v nich ztělesnilo až moc hmatatelně.
Je z toho tak nějak cejtit ta upřímnost - ty kluci si na nic nehrajou, když zpívaj: cejtim že už se nemůžu víc ožrat, válim se na podlaze a jenom hledam nějaký zápalky abych uvařil další crack. A tak je i rozšklebená smrtka s kosou na surfu vlastně neskutečně výstižná.
Už sem si to jedno album přehrála v kuse a si tisíckrát, postupně jsem začla milovat všechny písničky, srůstám v ty rytmy, mám potřebu hlásat do světa fuck it dog, life's a risk!! Uuuuu, miluju je!
A ty videa k jejich písničkám, mimochodem, sou absolutně geniálně pitomě dokonalý!

Jako třeba tohle? Když projednou opomenu geniálnost textu a hudby, tak panebože to je prostě dementní blázen s pivem co tam zpívá a do toho tam hasiči hasej nějakej debilní požár! To sou prostě fuckin waves!!!

LONDON CALLING a HIVES a LIBERTINES a tak vůbec i RAMONES a RANCID a starý GREEN DAY a tak

London Calling obzvlášť, řekla bych, si mě získalo zpátky. Kdysi jsem ho poslouchala a teď se mi ty časy zas vracej, to album má neskutečnou enrgii a nese takovou tu stopu doby, prostě není nic lepšího, než vykračovat si po Praze, když je na to teda zrovna správná nálada, a prozpěvovat si to. Plus ta legendární fotka na obalu mi vždycky připomíná.

The Hives jsou dost podobnej případ, našla jsem je kdysi dávno, když ještě fungoval blog theblankone, zkrátka dokud Emil aka kE aka M. a to je jedno vůbec jak si řiká, prostě dokud to tam všechno nesmazal a já v těch článcích nacházela takovou hudební moudrost, taky Hives a ty mi jako jedni z mála zůstali, a poslouchat jejich hudbu je pro mě krásná nostalgie zkrátka.

Libertines prostě zbožňju, neni to takový porozumění s FIDLAR, ale tenhle článek nechci moc okecávat, spíš shrnout věci, který mě všema těma šílenostma provázej a Libertines sou jedni z nich, na to jak si řikaj je jejich hudba překvapivě krotká, ha ha, ale má to osobnost a styl a je to britský a "punkový" a jakože cool.

No a krom toho bych ještě zmínila Green Day, ty starší alba z období kolem Dookie, to sou věci co jsem od nich nikdy pořádně neposlouchala, abych byla schopná docenit jak strašně je to lepší než ty nový věci.


A Ramones! Bože můj, Ramones. (taková malá storka mimo mísu: někdy minulej tejden jsem se strašně rozčílila ve škole, když jsem si všimla že jedna holka, rozumějte taková ta slečinka co nakupuje nový oblečení každej tejden a hrooozně jí zajímá móda a má prostě ten nejvíc kůl styl, ale ve skutečnosti poslouchá tak maximálně Katy Perry, Miley Cyrus nebo Bastille (nic ve zlym konkrétně o těchhlech interpretech, netvrdim že sou špatný, tvrdim že poslouchat výhradně tyhle druhy hudby je mírně zabedněný) a o vyjadřování vlastního charakteru, pokud nějakej má, skrz hudbu, umění, módu... ví úplný nic, protože je prostě jak přes kopírák a mě by to vlastně bylo fakt totálně jedno tohle všechno, protože mě sou takový lidi celkem jedno, ať si z ůstanou na čem sou a nechaj zas mě být tím čím sem já, ale prostě tahle zkopírovaná bezcharakterní holka příde a má na sobě tričko Ramones! Panebože, nemělo by mě to tak rozčílit, ale každej, kdo ví kdo to byli Ramones, snad každej kdo od nich zná aspoň jednu blbou písničku (a ne, nepočítá se Blitzkrieg Bop, protože to zná každej omezenec, teda kromě tý pipiny asi, ta snad ani nevěděla že Ramones sou kapela), tak každej kdo je zná chápe, proč mě tohle tak rozčiluje, když osoba která o tý kapele nic neví má tričko, asi proto že ten potisk byl tak kůůůl a zrovna to bylo v háemku jenom za čtyři kila!!! Bůůůůů, chce se mi brečet. No to je jedno, tenhle hejt začíná být až moc dlouhej na to jaká je to blbost, jenom jsem chtěla aspoň trochu vyjádřit můj odpor nad falešnostma - ať už je to tričko Ramones nebo lidi který si na něco hrajou, na cokoli hrajou, co sami nejsou.)

NIRVANA, KURT

Nirvanu sem milovala asi vždycky, ono je dost těžký ji a Kurta nemilovat, tohle konkrétně asi působí na většinu lidí stejně. Jenom prostě musím tuhle věc zmínit v tomhle seznamu, protože alba Nirvany, ten naturalistickej ryzí Bleach, dokonalý Nevermind a geniálně skličující In Utero, všechny tři ty alba sou absolutně úžasný, a vy to určitě víte, ale musim to stejně napsat. Prostě mě tahle hudba a i ty myšlenky, celkově Kurt, provázej v posledních měsících dost často. A v poslední době obzvlášť nahrávka z MTV Unplugged, to je absolutní nebe, ne vážně, to je tak dokonalý tim jak je to spontánní a klidný a zároveň ale hrozně hrozně smutný, všechno - Kurtovy písničky (panebože, třeba Dumb nebo Pennyroyal Tea byly k tomuhle stvořený!), ale i ty cover verze, nebo obzvlášť ty coververze - ty písničky jejich autoři snad napsali aby je zpíval Kurt jinak si to nevysvětluju. Třeba ty od Meat Puppets - ty originální skladby znějí tak obyčejně, prostě špatně, možná jsem zaujatá, nevím.

"pain made him beautiful"


JOY DIVISION
Těžko hledat něco temnějšího a skličujícnějšího než jsou Joy Division. Jejich album Unknown Pleasures s notoricky známou grafikou bílých vlnovek pulsaru na černém pozadí je dnes již kultovní nahrávkou. Pro spoustu lidí je toto album pro svou jedinečnou depresivní atmosféru a bezmocnou výpověď něco jako životní kodex. Také okolnosti, které kapelu Joy Division provázely, přidávají jejich dílu na intenzitě - Ian Curtis, hlavní osobnost kapely se ve věku 24 let zabil oběšením na prádelní šňůře. Jeho sebevražda vyvolala velký rozruch a to i přesto, že jeho skladby o smrti pojednávají velmi často a celkově by se o Unknown Pleasures dalo říct, že je to čistá deprese. Přes svou negativitu a depresivnost má ale album velmi zvláštní poetiku a hlavně potenciál zasáhnout, ač malou skupinu lidí, velmi hluboce a až existencionálně.
(můj úryvek textu z hudební abecedy)


KAREL KRYL
Kryla zná každý. A já nevím, zda má vůbec smysl o něm něco psát. Jen to, že se ke mně zase vrací jeho písně, a nevím čím to je. Krylova hudba mě vychovala, dalo by se říct. Jako malá jsem pořád dokola pouštěla jeho kazetu, kterou jsme měli podomácku nahranou, ty písničky jsem si zpívala jako malá. A teď zas mám to období kdy jeho hudbu poslouchám, začlo to jednou v noci osamělou cestou domů, kdy mi mozek lítal v oblacích a já prostě - je to tak smutně krásné.

BLOC PARTY
Bloc Party jsou takovej paradox - o tý kapele skoro nic nevím, ale znám kompletně jejich diskografii a půlku textů znam nazpaměť, hah. Nevím čím to je, ale zrovna u nich jsem nikdy nepocítila takovou tu potřebu, znát a vědět víc o tom, kdo jsou. Já ani nevím kolik jich v kapele hraje, odkud jsou! Asi prostě stačí ta hudba. Typicky dnešní alternativní indie rock, přesto ale musí mít v sobě něco speciálního, jinak by mě to tak dlouho nedrželo! Jejich skladby jsou prostě skvělý, mají buť takovou tu bestální energii, hlasitý kytary, anebo jsou dokonale melancholicky nádherný, zkrátka podle mě je v tom něco víc, neumím to zkrátka pořádně popsat :D A krom toho taky texty, který jsou vážně prochytaný a dost často se věnují fakt zajímavejm věcem, jsou kritikou společnosti, příhodnou satyrou i geniálním vystihnutím nepříjemných skutečností, A taky rozšifrovaly moje srdce. Co víc si přát.


Dál bych ještě zmínila CRYSTAL CASTLES, THE ORWELLS, TYPHOON, THE VELVET UNDERGROUND, WAVVES a tunu dalšího! Panebože, hudba je život!!!

Ufffffffff, tenhle článek je dlouhej jak smrt, asi mi to psaní o hudbě fakt chybělo, ikdyž tohle je spíš další výblitek. Ha ha.

Jo a český interprety (kromě Kryla, ale ten je už dostatečně profláklej) jsem si naschvál schovala, jestli se toho dožiju tak bych chtěla dokončit další rozepsanej článek o český scéně, takže tak.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama