TOO

30. června 2016 v 20:29 | Blink |  hudby
FIDLAR a jejich nová deska TOO. Pronikla jsem do ní hloubějc než bych čekala.


Jejich první album mě vcuclo do sebe neskutečně intenzivně, agresivně, totálně mě to odvařilo a nechalo zírat v němém úžasu. Vytřáslo mi to mozek z hlavy. Jejich debut je tak přímočarý, tak dokonale koresponduje se vším co FIDLAR tehdy byli - nespoutaní, divocí, nou fjůčr, nekonečná nekončící párty, bolestivý vystřízlivění a potom zase celý dokola. A jejich první deska je skutečně taková, od začátku do konce je hlasitost na 10 z 10, je to absolutní nářez nonstop, člověka to vtáhne na začátku do tý šílený sebedestruktivní jízdy a vyplivne na konci poslední skladby Cocaine - to je jediná chvíle na albu, kdy se to ztiší, ach jak já miluju ten závěr Cocaine, když skončí ta vyřvaná a úžasná část, divoká eufórie "Cocaine, running in my, cocaine running in my braaaaain!!!!". A pak příjde ticho, vystřízlivění, ten divný mlžitý stav když se člověk probudí do šílený kokainový kocoviny a je to celý tak strašně smutný vlastně, když Zac zpívá, tím hlasem plným sebelítosti, "I'm spending all my cash on cheap cocaine, and I've been wasted almost every day." A zároveň se vlastně vůbec nelituje, ve vlastní sebedestrukci se vyžívá a nic jinýho nezná a jemu, stejně jako posluchači je jasný, že tím to nekončí, že to divoký kolečko se bude opakovat znovu a znovu až do toho bláta zapadne ještě hloubš a hloubš. Ach, tak taková je první deska. Drzá, hlasitá, s tím malým kouskem vystřízlivění na konci, malá chvilka než se deska spustí na novo a začíná další párty plná ničení, šílenství a sebedestrukce.


Takže první deska byla tohle. FIDLAR si na nic nehráli, prostě nahráli tuhle šílenost se špinavym zvukem a vyžívali se ve vlastnim nihilismu plnym alkoholu, trávy a drog. Člověk jim to věřil, protože to bylo tak upřímný.

Jejich druhá deska asi ani nemohla být stejná. Některý věci nejde napodobit, a jejich debut prostě přímo vycházel z jejich šílenýho života, divokejch koncertů a života na hraně. Po dvou letech tedy vydali nahrávku s úsměvným názvem TOO - velmi velmi stručně by se to dalo shrnout jako detox album, během psaní desky jela kapela turné po Americe, Zac přestal fetovat a procházel si obdobím plným odvykání a těžkých životních situací. A je to z desky cítit. Už to rozhodně není ta nonstop vyřvaná nahrávka kde se od začátku do konce jede na plno. TOO je překvapivě mnohem různorodější album, najdou se tam sice skladby, které dost připomínají "staré" FIDLAR - třeba hit West Coast jakoby vypadl z prvního alba, ale taky stopy jako Stupid Decisions, Sober nebo Bad Habits, což jsou dost silně osobní věci, kdy texty směřují spíš k problémům jako smrt, lítost, drogová závislost... Jakoby Carper vyrostl z toho šílenýho poskakujícího floutka co zpívá jen o tom jak se nejlíp sjet a u toho se vesele šklebit. Najednou zpívá o drogách, jak ho ničí, o smrti, zpívá o tom jak člověk vyroste ikdyž nechce, a přesto je pořád v prdeli.

Tak například ve skladbě Sober je tahle geniálně zoufalá část, je to tak primitivní ale nese to v sobě spoustu beznaděje, zároveň notnou dávku typicky fidlarovské poetiky:

I figured out as I got sober, that life just sucks when you get older.
I figured out as I got older, that life just sucks when you get sober.

Prvním singlem, který před vydáním desky FIDLAR pustili do světa, bylo 40oz. On Repeat. A popravdě musím říct, že mě to pekelně zklamalo. Nikdo nevěděl co čekat a očekávání bylo vysoké, pro mě ten singl byl neskutečně slabý a pořád mám za to, že to je jedna z vůbec nejhorších věcí na albu. Je to sice chytlavý, má to jistou fidlarovskou jiskru, musí se uznat, ale přišlo mi to a vlastně pořád přijde umělý. Byla jsem na FIDLAR kvůli tomu nejdřív trošku naštvaná, přišlo mi že zrazují to co byli, že vypouští singl, který je prvoplánově dělaný tak, aby se líbil. Nebylo v tom pro mě ani špetky toho původního nasranýho kouzla, který vždycky znamenalo dělat si to jak chtějí oni a dělat to po svým. Teď mi to najednou přišlo moc umělý, cinkavá hudba, líbivej text, utahanej refrén a melodie, a nezlepšilo to ani video. Musím teda uznat že to video je fajn, ale paradoxně mnohem víc mě nadchlo vlastně video o tom, jak se to video vyrábělo, což mluví samo za sebe.


Další singly West Coast a Drone mě sice trochu uklidnily, ale stejně jsem si po vydání desku pustila s mírnou nervozitou. Nakonec mě do sebe vtáhla asi na měsíc, kdy jsem neposlouchala nic jinýho a byla jsem v tom doslova polapená, asi už u FIDLAR normální proces, nicméně musím smutně uznat, že jakkoli intenzivní byla deska na začátku, dost rychle se mi omrzela a vlastně ve mě nenechala dlouhodoběji skoro žádný škrábance, tak jak se to povedlo právě debutu, který s klidem můžu prohlásit za jedno z pro mě nejdůležitějších alb.

Nicméně TOO si zaslouží i tak více pozornosti, už jen kvůli tématům které nese.

Najednou už to není usměvavý a blázivý, najednou FIDLAR zpívaj i o tom špatnym, najednou je to o tom jak jsou v prdeli, sou slušně v prdeli a nemůžou z toho ven. Třeba Stupid Decisions jsou pomalá a utahaná písnička, která zní strašně mile a zamilovaně, což možná i je, ale hlavně jde o smrt Carperovy přítelkyně, která s ním čekala dítě ale předvkovala se a umřela. Když to takhle napíšu, je to strašný. A ono to strašný je. Je strašný jenom si představit čím musel procházet. A o tom je ta písnička, o tom jak se z toho dostával, o tom jak lituje, o drogách o pocitu viny.

And we didn't talk enough
And we took too many drugs
And we drank too much
Yeah, we made some stupid decisions

And now you're gone

Pak třeba track Overdose je taky dost dobrej příklad tohohle. Uprostřed alba, podivně zamlžená skladba, pomalá a divná, něco co by totálně rozložilo dynamiku první nahrávky ale sem to nějak sedí. Overdose je prostě o předávkování, je to tak pomalý a celý zastřený v oparu bolesti a otupělosti. Děsivý. Text je taky hodně děsivej.

Yeah I'll take another drink
And throw up in the kitchen sink
Drown all the voices that are stuck in my head
Tried to do the therapy
But that didn't work for me
Really gonna try not to overdose again

I can't breathe
I cant' breathe
I can't breathe
I can't breathe

And I just wish that I was dead.

Najednou je ta sebedestruktivní chuť k životu pryč, najednou Zac zpívá o tom jak si radši přeje bejt mrtvej. Je to celkem peklo. Něco takového jsem od FIDLAR dosud neslyšela.

Samozřejmě že ne celá deska je taková - třeba hned druhá skladba Punks (původně pojmenovaná naprosto skvělě The Punks Are Finally Taking Acid) je pro mě jednou z nejlepších věcí na albu - není to vyřvaný a hlasitý jako první deska, ale zároveň je to tak nějak agresivnější a temnější, těžký kytary a do toho skřeky a skřípavý hlas, jsem do tý skladby zamilovaná. Why Generation je celkem vtipná textově, raguje na dnešní americkou generaci, po všech těch beat generation, a blank generation a kdo ví co všechno teď podle FIDLAR vládne Why Generation. "But I got bills to pay and I got pills to take, cause I was born and raised in the USA". Je to úsměvně sarkastické. A zvukem opět připomíná spíš první nahrávku. Leave Me Alone je hravá skladba, která opět nese náznaky toho typicky fidlarovského zvuku a text se boří do uražené puberťácké sebelítosti. Drone a Hey Johnny z nějakého důvodu fakt nemám ráda.

Album zavírají skladby Bad Medicine a Bad Habits. Bad Habits je to tom všem, je to o tom jak se bojí vyrůst, je to o tom jak každej den je novej boj, jak ty blbý návyky, drogy a alkohol víc určujou kdo je už než on sám, o beznadějnym koloběhu života, o whiskey s kolou a věčný kocovině, o tom jak člověk stárně ikdyž nechce. Má to tolik tolik geniálních text, že ani nevim co z toho sem dát jako úryvek, nejlíp by bylo poslechnout si to i s textem.

Celkově musím říct, že album mě hodně překvapilo. Je jasné, že první desku není schopné ani napodobit, ale to jsem po něm vlastně asi ani nechtěla. Jasně, většina lidí bude pořád hejtovat stylem "Starý dobrý FIDLAR jsou pryč a ta nová deska je jenom pozérská a překombinovaná sračka." Možná mají pravdu. FIDLAR jsou komerčnější než kdy dřív. Jedou velký turné a hrajou je i v českejch rádiích (kde mimochodem jede výslovnost výhradně "fájdlár" z čehož mi je do pláče). A jo, TOO je možná prvoplánovějc líbivá deska. Jo, opouslochala se mi rychlejc a není to věc která by mě tak zásadně ovlivnila jako jejich první album. Přesto ale je to podle mě dobrá deska, je barvitější a pestřejší, jak hudebně tak textově. Jasně, kapela ztratila mnoho ze svého okouzlujícího šarmu a přímočaré šílené úžasnosti, už to není to atraktivní Fuck It Dog, Life's Risk v čiré podobě, druhé album je takové sebelítostivé a celkově utahané, FIDLAR sklouzávají spíš k průměru, ale na druhou stranu, měl někdo právo očekávat že z toho nikdy nevyrostou?
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama