Roger Waters se pořád ptá

7. června 2017 v 23:20 | Blink |  hudby
Takže, jsem náhodou narazila na informaci o tom, že Roger Waters, TEN Rager Waters vydal nové sólové album. A poslechla si ho, bez zvláštních očekávání. A zažila si docela silný zážitek. Pink Floyd a Roger Waters pro mě znamenali a stále znamenají moc. Hudba Pink Floyd mi toho dala hodně a byla vlastně mým prvním opravdovým setkáním se se světem hudby, strávila jsem s ní možná tisíce hodin. Naučila mě hudbu vnímat, chápat, pozorně poslouchat a učit se z ní. Pink Floyd zásadně ovlivnili to, jak velkou roli hudba v mém životě hraje dnes. A i když už je roky vlastně neposlouchám, samozřejmě ve mně zůstávají. Chci jen na úvod vysvětlit, jaký vztah k Rogerovi Watersovi vlastně mám, protože to je právě ten důvod, proč o tomhle jeho novém albu vůbec píšu.




Takže tak. Pink Floyd jsou kapela, která mi toho dala v minulosti opravdu hodně. A Roger Waters byl vždycky můj nejoblíbenější floyd. Jeho mozek je mozkem nejgeniálnějších věcí, co Pink Floyd kdy nahráli. Jeho značná arogance, divný, pro zpěv absolutně nehodící se hlas, rozhořčenost, politická angažovanost, smysl pro teatrálnost, to všechno utváří jeho charisma a neopakovatelný styl, který se projevuje právě na albech jako jsou Animals a The Wall, ale možná ještě víc na sólových albech jako Final Cut (dobře, to ještě prakticky sólové není, ale vslatně už jo..), The Pros and Cons of Hitch Hiking a další.

A teď, prakticky po třiceti letech přišel Roger s nahrávkou, která je vlastně jedno velké palčivé déjá vu. Je to hrozně zvláštní, když jsem album slyšela poprvé, měla jsem pocit, jako bych se přesunula v čase o roky zpátky, kdy jsem z roztřískané mptrojky před usínáním poslouchala Final Cut, na kterém čtyřicetiletý Roger agresivně kritizoval válku, předpovídal jadernou apokalypsu a proklínal autoritativní politiku tehdejší britské první ministrině. Je to ironické, protože je to očividně záměrné - hned úvodní píseň (nepočítám-li intro) se déjá vu přímo jmenuje a celým albem se vlastně prolíná taková červená nit, která dost okatě odkazuje k Rogerově dřívější tvorbě. Třeba právě píseň déjá vu melodií i textem připomíná krásnou floydovskou If (I were a swan) až na to, že tady se zpívá "If I were God" (Roger zjevně s věkem neztrácí sebevědomí). A takových odkazů je tam strašná spousta (Bird In A Gale zase nepopiratelně odkazuje k Animals, spousta písní hudebně přímo vykrádá album Final Cut apod.) To album jako by vypadlo někdy z roku 1983. Propracované nástroje, klavír, sbory, nahrané každodenní zvuky, útržky z rádia, ozvěny. Všechny ty zajeté, známé, art rockové postupy tam jsou a mě jenom fascinuje jak moc tomu Roger zůstává věrný.

/zvláštní co člověk najde když googluje "roger waters"/

Právě proto je to tak strašně zvláštní poslouchat. Pro někoho, kdo zná diskografii Pink Floyd a i Rogerovu sólovou velmi dobře, rozhodně. Protože to v tom tak nějak všechno slyšíte. Ale velmi mlhavě. Zvlášť pro mě to bylo divný, protože už jsem fakt několik roků tyhle věci vůbec neposlouchala a v kombinaci s tím, jak moc pro mě byly dřív důležité, no prostě mě to tak trochu dojalo. Asi se mi Roger nějak záhadně strefil do nálady, do současný situace. Ale ve výsledku pro mě poslech tohohle alba zkrátka měl strašně moc osobní význam a začly se mi vracet pocity, vzpomínky, myšlenky mýho patnáctiletýho já. No, co si budeme povídat, dostalo mě to.

Takže hudebně je to hodně podobné jako Rogerovy dřívější věci, skoro až zastaralé, dalo by se říct. Jediné, co se vlastně změnilo, je doba. A Roger i ve svém už poměrně vysokém věku nepřestává vylejvat do své hudby veškerou žluč, tak jako to dělal vždy. Album je textově hodně ponuré. Podle Rogera je vlastně všechno špatně. Naše společnost je svázaná strachem, korupcí, konzumem. Rogerovo věčné téma - válka, se prosakuje vším na albu. Protože válka tu, ikdyž v mnoha jiných podobách, po těch třiceti letech bohužel stále je. Roger je velice známý svým pacifistickým pohledem na svět a tohle album není jiné. Zpívá například o válečných dronech, které vlivem špatné navigace zabíjí nevinné, o cenzuře (viz obal alba), o uprchlících. Jedna z ústředních myšlenek na albu je právě to, jak je lidstvo nepoučitelné. Roger se vrací zpět k 2. světové válce, která ho osobně i jeho tvorbu (např. The Wall) tolik ovlivnila a v podstatě zpívá, že my lidé jsme se z ničeho nepoučili a že historie se jen opakuje.


Obvykle hudebníky hodnotíme podle jejich schopnosti, vyvýjet se, neustrnout na místě a posouvat svou tvrobu kupředu. V tomto ohledu je toto album vyloženě zpátečnické. Myslím si ale, že v tom je právě skrytá genialita téhle nahrávky. Je to retrospektiva, možná Rogerovo poslední album. Je to hodnocení jeho celoživotní tvorby, smutné ohlédnutí se, které nemá být invenční, nemá překvapovat. Ne, tohle album je jiné. Tohle album nás má upomínat, má nám ukazovat absurditu světa, jeho cyklickou neměnou statiku. Roger Waters je starý muž, ale jako hudebník poskytuje zajímavou perspektivu, nemá potřebu nám nic dokazovat. Právě naopak. Opakuje se záměrně. Jako by tímhle albem říkal: Podívejte, jak jste hloupí. Všechno, co jsem kdy nahrál, všechna ta alba plná rozhořčení a utrpení, nic se nezměnilo, všechno zůstává při starém a vy nic neděláte. Vlastně tímhle albem říká, že jeho hudba je věčná. Tohle album ukazuje, že stejná hudba, jakou nahrával s Pink Floyd před čtyřiceti lety je stále aktuální a palčivá. Je to drzé a arogantní, ale co jiného od Waterse čekat.

Ikdyž ve výsledku zůstává z poslechu hlavně hořkost a pocit viny. Témata, která pojednává jsou silná, důležitá a nelze se s nimi smířit. Možná proto jim Roger zasvětil svůj život a tvorbu.

 


Komentáře

1 Robka Robka | Web | 13. června 2017 v 19:42 | Reagovat

Také jsem zaregistrovala, že Roger Waters vydává album. Po tvém popisu si ho asi pustím :-)

2 Blink Blink | Web | 13. června 2017 v 22:23 | Reagovat

[1]: Tak to jsem moc ráda! Určitě stojí za poslech.

3 Sunshine Sunshine | Web | 14. června 2017 v 20:45 | Reagovat

Ten gif je geniální. Roger je geniální. Pořád stejný, pořád je to ono, pořád se nezměnil. Třeba si slíbil, že změní svůj styl, až se změní doba...
Více v dopise, již brzy ve tvé schránce, haha :D

4 Blink Blink | Web | 14. června 2017 v 22:37 | Reagovat

[3]: Krásný, těším se nejvíc. O to víc, že máme novou schránku a ještě jsem jí vlastně nevyzkoušela.

5 Elis von Blemc Elis von Blemc | Web | 9. dubna 2018 v 20:18 | Reagovat

Konečně někdo, kdo v dnešní době zná Rogera Waterse :-D. Děkuji.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama