filmy

youtuby #1

19. června 2017 v 17:40 | Blink
/nad ránem táhnu domů a cokoli chci mít si najdu na youtubu/

youtube je takový svět sám pro sebe. je to bezedná studnice všeho. může to znamenat hodiny a hodiny hlubokého poznání, vzdělání, zábavy, nebo promarněného života. ha ha. no, rozhodně ale, zajímavého tam toho je hory a hory. a řekla jsem si, proč nezačnout takovou menší sérii článků, neco jako píšu o hudbě, až na to, že tohle budou spíš takové tipy na zajímavé youtube kanály. chci se prostě jen podělit o to, co mě na youtube baví a co mi třeba přijde zajímavé a přínosné. může se tedy stát, že to tu bude pořádná směska od sofistikovaných kanálů o umění k naprostejm stokám bezduchý zábavy, ale přecijenom - takovej je youtube sám a člověk se tam často může zamotat do celkem slušnýho bizáru. proto ani já nechci tyhle články moc směrovat a třídit - prostě to bude spíš náhodnej výběr zajímavostí. něco podobného jsem viděla třeba u Weilera, ikdyž já to vezmu spíš stručněji. no, takže zde první várka zajímavých tvůrců videí.

filmy #1

30. června 2016 v 20:28 | Blink
Mám tu hudby tak proč nesepsat i několik dojmů na různé filmy. Nedávno jsem viděla film Control z roku 2007. Jedná se o biografický snímek Iana Curtise, zakladatele kapely Joy Division.

Musím říct, že podobně silnej zážitek už jsem si z filmu neodnesla dlouho - Joy Division i Curtise jsem znala trochu už dlouho, tudíž jsem věděla co čekat, ale i tak mě to docela praštilo do hlavy. Vidět, slyšet, cítit jeho depresi v každé minutě filmu, připadat si jako v realitě jeho světa, to bylo neskutečně poutavý. Opravdu se mi líbilo, že spíš než jako dokument, byl film točen jako příběh. Kdyby to nebylo přímo o Curtisovi, dalo by se s klidem prohlásit, že je to prostě smyšlený příběh nějakého hudebníka. Nešlo tam ani tolik o přesné biografické údaje, šlo tam o to vystihnout ho jako člověka, přiblížit tu atmosféru, objasnit jeho genialitu a psychiku. A ano, bylo to hodně, hodně smutný, bylo to smutný a depresivní a krásný, stejně jako jeho hudba. K celkový náladě filmu přispívá i to, že je točen černobíle - to dodává na pocitu autentičnosti a na intenzitě ponurosti celého prostředí tehdejšího industriálního Manchesteru.

Moc se mi líbilo, jak byla v tomto filmu použitá samotná hudba Joy Division - ty písně přesně podkreslují celý příběh a film je uměl dobře využít a nechat rozeznít naplno Třeba jako když se postupně začínala rozeznívat Love Will Tear Us Apart, a já mohla už někde v kostích cítit tu sklíčenou bolest, smutek, beznaděj, a pak záběr na Curtise a jeho ženu, vidět jak se ten vztah hroutí a jak je to oba láme a do toho všeho hraje ta skladba a člověk najednou vidí, slyší, cítí, že je to pravda a líp už to nikdnikdo nemůže vystihnout, snad jen ještě dodat to fatálně definitivní again.


 
 

Reklama